42. Dakar přinesl mnoho premiér

4.2.2020

Mnoho poprvé. I tak bychom mohli shrnout letošní 42. ročník nejprestižnější dálkové rallye světa. Dakar se totiž poprvé odehrál v Saudské Arábii, severočeský tým MKR Technology pro něj postavil první hybridní kamion na světě a poprvé do cíle úspěšně dojely také všechny nasazené speciály z židovického technologického centra. Šéf tým Mario Kress byl tudíž po příletu do Čech viditelně spokojený.

            „Spokojený člověk být vlastně nikdy nesmí,“ zamítnul tvrzení s úsměvem vyhlášený konstruktér a šéf týmu MKR Technology Mario Kress, když současně dodal. „Ale pravda je, že letošní Dakar se nám povedl tak, jak jsme chtěli, takže určitě můžeme mluvit o celkové spokojenosti. Jediné, co se nám nepovedlo, bylo pódium. Na druhou stranu, to nebylo naším cílem. Věděli jsme, s čím do Dakaru jdeme a snažili jsme se krotit všechny emoce. Dakar byl letos úplně jiný a z mnoha pohledů zcela nový, takže jsme se museli všichni udržet na uzdě, neudělat zbytečné chyby, a naopak se poučit z těch předchozích, a právě to se na sto procent podařilo. Celý tým šlapal naprosto skvěle a jak posádky, tak celý mechanický tým předvedli fantastickou souhru, ze které mám upřímně velkou radost. Je to výborná investice do budoucna. Máme na čem stavět a ukázali jsme, že se s námi musí počítat, byť se nám pódium letos vyhnulo,“ shrnul spokojeně lednový Dakar Mario Kress.

            Severočeský tým MKR Technology do letošního 42. ročníku vůbec poprvé nasadil čtveřici závodních kamionů Renault Trucks, z nichž jeden se přímo zapisuje do historie jako první hybrid, který v těžké soutěži odstartoval, ale současně ji také celou úspěšně absolvoval. „Hybrid pro nás byl velkou výzvou, ale také velkou neznámou. Neměli jsme za sebou tolik potřebných testů v těch nejtvrdších podmínkách, takže Dakar byl zejména velkým testem, během kterého jsme získali to nejcennější, a to jsou technická data, která nyní můžeme použít k jeho dalšímu vývoji. Radost mi dělá skutečnost, že na celém systému jsme museli řešit vlastně jen dětské nemoci,“ podotkl Mario Kress.

            Kvartet severočeských renaultů vedli holandští piloti třech týmů, které spolu vzájemně spolupracovaly. Na palubě ostře sledovaného hybridu označeného C 460 Hybrid Edition za volantem seděl Gert Huzink z týmu Riwald Dakar. Jeho týmový parťák Pascal de Baar usedl do trambusového renaultu K520, stejně jako Richard de Groot ze stáje Firemen Dakar. Rudý speciál Renault CBH 4x4 s „čumákem“ přezdívaný Sherpa už tradičně vedl Martin van den Brink z Mammoet Rallysport. Šanci na úspěch měl každý z vyrovnaných pilotů. V průběhu závodu v elitní desítce nechyběl žádný z nich. Pódium ale uniklo hned několikrát. Nejlepším místem tak zůstaly čtvrté příčky Gerta Huzinka a Richarda de Groota. 

            Letošní Dakar byl zcela jiný. Závodní trasy se po devíti letech přesunuly z Jižní Ameriky právě do Saudské Arábie. Na programu bylo dvanáct etap a jeden den volna. Závod odstartoval v Džiddě a skončil po dvou týdnech v Qiddiyi. V součtu posádky kamionů musely zdola téměř sedm tisíc devět set kilometrů, na kterých bylo přes pět tisíc měřených. Z více než poloviny je tvořil písek a zrádné písečné duny. I přesto se Dakar řadil k těm nejrychlejším. „Organizace ale byla na super úrovni a osobně změnu beru jako velký krok kupředu. Zatímco v Americe se řada etap musela nejednou rušit, protože trasy byly silně ovlivněny výkyvy počasí, tady byla organizace tras výrazně lepší. Na úplně jiné úrovni navíc bylo celkové pokrytí komunikace. Je samozřejmě otázka pohledu sportovní stránky, ale pro nás je samozřejmě civilizovanější prostředí výhodnější,“ popsal rozdíly Mario Kress.

            Závod se ale nerozjel úplně podle představ. Hned v první etapě byly všechny posádky „až“ ve druhé desítce a Gert Huzink navíc ihned ztratil šanci na celkové solidní umístění. Na několik dlouhých hodin Huzinka zastavil poškozený simerink na zadní nápravě a dlouho se netušilo, zda posádka vůbec bude pokračovat. Do bivaku se ale dostala včas a tým mechaniků do další etapy kamion znovu připravil. Velkým překvapením třetí etapy byla čtvrtá příčka „hasiče“ Richarda de Groota, který s židovickým speciálem Dakar jel vůbec poprvé. „Pro hasiče to bylo úplně nové auto. Závod si s ním strašně užili a samozřejmě čtvrtá příčka bylo skvělé umístění. Kluci se přitom nikam zvlášť nehnali, jeli bez větších výkyvů na celkový výsledek. Měli štěstí, že se jim větší komplikace na trati celou dobu vyhnuli, takže nakonec byli i naší nejúspěšnější posádkou,“ pronesl Mario Kress.

            Zatímco právě Firemen Dakar Team prostupoval bez větších komplikací, s těmi se naopak musely tvrdě rvát zbývající tři kolegové a někteří doslova. V páté etapě to totiž při jednom sjezdu písečné duny kamionem Gerta Huzinka nečekaně prudce trhlo tak nešťastně, že v zádech „luplo“ mechanikovi Martinu Roesinkovi. Posádka pak pomalu etapu sice dokončila, ale mechanik musel závod předčasně ukončit a ihned byl převezen do holandské nemocnice se zlomeným obratlem a dalšími dvěma naprasklými. Posádka zvažovala pokračování, ale nakonec se rozhodla závod nevzdat. Pilot Gert Huzink tak pokračoval už jen se svým parťákem, navigátorem Robem Buursem. Následující šestá etapa byla doslova krizová. Posádku Pascala de Baara zradil zadní diferenciál, takže etapu musela dojet jen s pohonem přední nápravy, což by v dunách byla doslova sebevražda. Kamion se tak vyhnul průjezdním bodům, což znamenalo konec v hlavní soutěži. De Baar však po vytouženém dnu volna mohl pokračovat v tzv. Minidakaru, druhé polovině závodu. Ještě, než den volna odstartoval, poznamenala etapu v závěru nešťastná kolize kamionu Martina van den Brinka s automobilem Tomáše Ouředníčka, kdy rozjetý van den Brink, který se stojícímu českému jezdci vyhýbal a v momentě, kdy se znovu vracel do vyjeté stopy se mu do ní rozjel právě i vůz Ouředníčka. Po prvních emocích na místě si ale oba piloti v bivaku situaci vysvětlili a tým navíc pomohl rozbitý vůz opravit. Druhá polovina Dakaru už přinesla výrazně více klidu, přestože technika dostávala patřičně zabrat. „Kluci toho už moc nenaspali. Každý noční servis byl pořádně tvrdý, ale důležité bylo, že se nám vždy přes noc podařilo kamiony dát do skvělé kondice, ale bylo to s každým dnem těžší a těžší,“ netajil se Mario Kress.

            Z boje o elitní desítku nakonec v osmé etapě vypadl i Martin van den Brink, kterého zradil zadní diferenciál a několik dlouhých hodin posádka zůstala v dunách. Naopak v posledních etapách se blýskl hybrid s Gertem Huzinkem nejprve pátým místem v deváté etapě a následně svou pozici ještě o příčku vylepšil. Přestože závěrečná etapa bývala dříve spíše symbolická, letošní Dakar se bojovalo až do závěrečného projetí cílem v Qiddiyi. Tam se ale dostaly úspěšně všechny čtyři severočeské kamiony. V konečném hodnocení třináctá pozice patřila Richardu de Grootovi. Martin van den Brink byl klasifikovaný třiadvacátý a hned za ním s hybridem Gert Huzink. Pascal de Baar byl jako účastník Minidakaru jen součástí výsledků jednotlivých etap, ale v celkovém ranku přirozeně chyběl. V součtu židovický kamion třináctkrát dojel v nejlepší desítce, čtyřikrát pak v elitní pětce.„Klobouk dolů před všemi. Dakar je o velkém štěstí. Jedna nehoda, jeden větší technický problém a rázem jste bez šance na solidní celkové umístění. Obrovské podpoře a velkému týmu a zázemí, které má Kamaz, je konkurovat velmi těžké, ale my všichni jsme ukázali, že naše auta i piloti jsou konkurenceschopní, takže už teď se těším na další společné akce. Máme na čem stavět a týmový duch, který u nás celou dobu vládnul, je velkou předností, ve které se skvěle pracuje a já věřím, že nám vydrží, protože právě on je tím hlavním motorem, který nás nutí se nevzdávat i ve velmi těžkých situacích,“ uzavřel s typickou bojovností letošní 42. Dakar Mario Kress z konstruktérského týmu MKR Technology.

Sdílet: