Letošní Dakar ovlivnily tři nehody, tým MKR je ale spokojený

9.2.2022

Fotogalerie
Celkem 9

Rallye Dakar, nejslavnější dálková soutěž světa, letos napsala svou 44. kapitolu. A byly u ní i kamiony z dílny severočeského týmu MKR Technology. Mario Kress se svými mechaniky pro ni letos připravil dva speciály renault jedoucí v barvách holandského týmu Riwald Dakar. Cíl byl dojet v elitní desítce. To se sice kvůli nehodám nepovedlo, ale česko-holandská formace je přesto v cíli spokojená.

            „Byla vidět tvrdá práce celého týmu, na který jsem sakra hrdý. Jsem pyšný na kluky za to, čeho byli během etap schopní. I samotní piloti chvílemi nevěřili, ale společně jsme fungovali naprosto fantasticky. Máme na čem stavět, máme výborně fungující tým, auta letos také šlapala výborně, ale je třeba si uvědomit, že Dakar je prostě Dakar. Je nastavený tak, že ne každý se dostane do cíle. Je to zatraceně těžká soutěž, při které zásadní roli hraje štěstí. Všechno se musí sejít ideálně a nás může těšit, že se nám vyhnuly jakékoli zásadní technické potíže. Nejsme zklamaní. Dojeli jsme do cíle a máme opět plno zkušeností, technických dat i nápadů toho, co zlepšit,“ shrnul letošní 44. ročník Mario Kress, šéf týmu MKR Technology a hlavní konstruktér závodních kamionů renault.

            Tým ze severočeského Chvalína připravil na letošní Dakar dva modely Renault Trucks C460. Jeden s hybridním pohonem, tedy první hybridní speciál v celé historii Dakaru, pro pilota Gerta Huzinka, a pak klasickou verzi pro Pascala de Baara. Na posádky letos čekalo dvanáct ostrých závodních dnů, jeden den volna a v součtu přes osm tisíc kilometrů, které začínaly a končily v saudsko-arabské Džiddě. Více než polovina pak tvořila měřenou část. „Auta ukázala, že jsou schopná bojovat o pátou až sedmou příčku. Technika ale ukrutně trpí, to opotřebení je markantní. Celoroční vývoj, rozsáhlé testování, práce na odpružení a spolehlivosti motoru se vyplatila a teď jsme ho naplno zužitkovali. Letošní Dakar byl ale opět mimořádně náročný a potvrzují to i naměřená data. Je až neuvěřitelné, co musela posádka vydržet a samozřejmě s tím i technika,“ poznamenal Mario Kress.

            A jak se tedy Dakar pro severočeské stroje, které vedli holandští piloti, vyvíjel? Už samotný začátek ukázal, že stanovený cíl může být reálný. Úvodní rozřazovací 1A etapu zajely posádky v šestém a desátém čase. Po ní ale Dakar odstartoval naplno a přinesl i první trable. Zatímco Pascal de Baar přijel jen těsně za elitní desítkou, Gert Huzink se svým hybridním speciálem na několik hodin „zakufroval“ v poušti. Zastavila ho prasklá hliníková trubka mezi turbem a mezichladičem. V tu chvíli také zhasly naděje na solidní celkové umístění. „Naštěstí se ale ukázalo, jací jsou v týmu bojovníci a jak výhodný v tu chvíli byl hybridní systém. Za normálních okolností by s takovým poškozením posádka neměla šanci dojet do cíle, ale elektromotor zafungoval jako skvělá podpora naftovému agregátu, který ztratil svůj výkon,“ sdělil Mario Kress.

            Saudskou Arábii ale postihly silné deště, a tak se posádkám ve 2. etapě vyhnula naplánovaná maratonská část. Konvoj tak rovnou zamířil do dalšího bivaku v Al Qaisumah. Gert Huzink se toho dne propracoval na třináctou příčku, Pascal de Baar dojel dvě pozice za ním, avšak hned ve 3. etapě se ještě zlepšil. Zatímco Huzink byl opět třináctý, de Baar už atakoval top ten. Natěšeného de Baara ale ve 4. etapě zastavila velmi nepříjemná nehoda, po které už nevěřil v další pokračování. Přitom ve stejném dnu se Huzinkův hybridní kamion dokázal poprvé probojovat do nejrychlejší pětky. Na jednu stranu velká radost, na druhou de Baarovo zklamání a osmihodinová ztráta. „Poničené rameno řízení ale dokázali mechanici  nad ránem opravit a Pascal mohl zcela nečekaně vyrazit do další etapy. Viděl jsem u něj slzy radosti. V tu chvíli prostě žádná slova nejsou potřeba, takhle funguje tým. Jeden se odevzdá pro druhého. Pokračovali jsme dál,“ popsal momenty napětí Mario Kress.

            V 5. etapě de Baar pokračoval po předchozích zkušenostech velmi opatrně, ale přesto se dokázal ze zadních pozic propracovat na jednadvacátou příčku. To Gert Huzink naopak musel opravovat protékající olejovou vanu a cílem projel šestnáctý. Do volného dnu vstupovaly posádky obou kamionů s velkou spokojeností. Gert Huzink totiž 6. etapu projel opět v nejlepší pětce, de Baar byl klasifikovaný třináctý. Nadšení byli i mechanici, kteří díky nastavení etap strávili v bivaku v Rijádu hned několik dní a všichni se mohli co nejvíce soustředit na přípravu kamionů pro druhé dějství. A druhou půli oba speciály odstartovaly na výbornou. Gert Huzink v 7. etapě dojel šestý, Pascal de Baar dvanáctý. V 8. etapě ale jeho kamion kvůli vadnému snímači teploty dojížděl do cíle v nouzovém režimu sedmnáctý, tři pozice za Pascalem. Ten uzavíral nejlepší desítku hned v nadcházející 9. etapě, ve které byl Huzink dvanáctý. Zásadní moment pro hybridní speciál ale přišel pouhé tři etapy před závěrečným finišem. V 10. etapě do Biši se ukázala zrádnost saudsko-arabských dun,  vysokého sluníčka a praktické absence stínu. „Posádka neodhadla jednu z dun hned na začátku etapy. Ta ji překvapila natolik, že do ní vlítla ve stokilometrové rychlosti. Po následném tvrdém nárazu prasklo šasi hned za kabinou. Přetížení v kabině bylo více než osm gé. Byla to obrovská rána,“ sdělil Mario Kress s tím, že všichni byli rádi, že se nikomu nic nestalo. „Ta nehoda jen ukázala, jak bezpečně je speciál postaven, protože i přes silný náraz zůstala kabina netknutá a posádka z ní naštěstí vystoupila bez jakékoli újmy,“ oddechl si Mario.

            V soutěži tak pokračoval už jen Pascal de Baar, který byl toho dne dvanáctý. V dalších etapách se ale zlepšil – předposlední 11. prověrku dojel opět v top ten, tu závěrečnou 12. uzavřel jen těsně za ní. V konečném ranku se dokázal vyšplhat na čtrnáctou příčku.

Letošnímu Dakaru opět kralovaly kamazy, kterým patřilo první kvarteto pozic s nejrychlejším Rusem Dmitry Sotnikovem. Týmy se s rallye loučily tradičním výjezdem na závěrečnou slavnostní rampu připravenou na závodním okruhu Formule 1 v Džiddě. „Kvůli všem opatřením jsme si závěrečnou rampu nemohli užít tak slavnostně, jak jsme byli dříve zvyklí. To byla škoda, protože to je moment, na který se všichni těší – že jsme konečně dojeli zdárně do cíle,“ poznamenal Mario Kress, když začal rovnou bilancovat: „Dakar ovlivnily tři velké nehody – dvě Gertovy a jedna Pascalova. Jinak bychom opravdu mohli být ve vysněné desítce. Že to tak nebylo, se nedá nic dělat. To k Dakaru prostě patří. Proto nejsme zklamaní,“ dodal Mario Kress.

A co dál? Dakar přinesl mnoho nových informací a zejména technických dat, která tým hodlá zakomponovat do dalšího vývoje. „Víme, kde jsou možnosti inovací a prostor ke zlepšení. Máme na čem pracovat a za to patří i velký dík všem našim partnerům. Vážím si toho, že nás sledují a stojí za námi. Společně ještě dokážeme hodně,“ těší se na další výzvy Mario Kress.

Sdílet: