Vyhrál cestu na rally, euforie stále neutichla

20.10.2015

Fotogalerie
Celkem 4

Trávil dny a noci v písku a prachu, pobíhal zamazaný v montérkách, zažil únavu, vypětí a stres profesionálního mechanika, ale díky tomu i naplno prožil radost z vítězství a euforii, která přijde v cíli, když už závod za sebou a pevně víte, že jste nejlepší. Tomáš Sova byl totiž jedním ze dvou šťastlivců, kteří s Renault Trucks vyhráli možnost být plnou součástí týmu MKR Technology a Mammoet Rallysport při zlatém závodě Rally OiLibya v Maroku, kde dakarský speciál ze severních Čech triumfoval. I s odstupem několika dní je ze šťastného výherce cítit neutichající radost.

Tomáši, jak byste popsal závodní týden s MKR Technology?

Na to existuje jediná odpověď, kterou bych dokázal snadno shrnout i do textové zprávy, protože bych použil toho vysmátého tleskajícího smajlíka. Byl to dokonalý zážitek od á do zet. Od samotného odletu to bylo fantastické a musím přiznat, že ta euforie stále ještě neopadla.

Jaké ale byly první pocity?

Do dějiště závodu jsem odlétal zcela sám a teprve v Marakéši jsem se potkal s druhým výhercem z Bulharska. Spolu jsme odjeli do prvního bivaku. Vůbec nikoho jsem neznal. Také jsem nikoho nechtěl otravovat a hlavně jsem si nepřál, aby mě vozili jako nějakého medvěda z místa na místo. Přál jsem si být normální součástí týmu, chtěl jsem pomoci a být na místě maximálně užitečný. Nedělalo by mi problémy ani měnit gumy. To všechno se mi splnilo. Vážně jsme mohli pomoci a to pro mě bylo z celé akce vlastně to nejvíc. Samozřejmě bylo moc pěkné podívat se na erzety, ale mít možnost pomoci jakkoli tomu týmu k výsledku, bylo pro mne mnohem větším zážitkem.

Napadlo vás, že budete součástí vítězného týmu?

To nečel vůbec nikdo, ani samotní lidé v týmu. Podobné závody mi díky rallycrosu a autokrosu, kterému se sám věnuji, nejsou úplně cizí, takže jsem měl určité povědomí o úrovni týmu, ale toto jsem netušil. To auto je ale perfektně postavené. Říkal jsem si, že do nějakého čtvrtého místa, to bude super výsledek. Zásadní samozřejmě je, aby se nepřihodila nějaká prkotina, která to celé může zhatit, zásadní je vždy dojet do cíle, ale že to bude taková pecka, mě vůbec nenapadlo. Vždyť o vítězství se bojovalo hned od úvodní etapy. Krásně se zápasilo s de Rooyem, což je velký pojem. Pro mě bylo vítězství jen třešničkou na dortu, pardon, vlastně pořádnou třešní.

Jak jste vítězství oslavili?

Poseděli jsme v hotelu, ale bohužel jsem ráno musel brzy vstávat kvůli odletu. Spát jsem šel někdy ve dvě a vstával v sedm. Věděl jsem, že nás čeká dlouhá cesta do Maroka, tak aby se zbytečně nic nestalo, nebo aby cesta domů nebyla příliš velkým trápením, popili jsme opravdu jen trochu. Kluci samozřejmě zůstali déle. Hned ale, co jsem přijel domů, jsem otevřel šampaňské, abych klukům na ten výsledek znovu připil.

Komu tedy budete fandit na nadcházejícím Dakaru?

To je přece jednoduchá odpověď – týmu Mammoet a MKR Technology. Vždyť to celé se zrodilo v Česku. Základní kámen je položen tady. Mario Kress je sice rodák z Německa, ale jinak je Čech a to fantastické auto postavil s českýma klukama. Vůbec nemůže být pochyb o tom, že to, co ti kluci dokázali, je fantastické. Jsem strašně překvapený z toho, že loni jeli poprvé Dakar a to auto je na tak vysoké úrovni. Celý tým odvedl, dle mého, neskutečnou práci. Za de Rooyem nebo Lopraisem je léta zkušeností, ale tým MKR do toho skočil rovnýma nohama. Kamazy jsou jak z jiné planety, ale nebojím se říci, že Mariovy renaulty jsou srovnatelné. Troufám si říci, že mají na to být do čtvrtého místa. Stát se ale může cokoli, technika na to má, ale hodně záleží na štěstí a já bych jim ho ze srdce moc přál.

Co jste si z celého „výletu“ odnesl?

Fantastický zážitek a velké poznání. Poznal jsem perfektní tým, kluky, kteří mě brali. Nepovažuji se za kravaťáka – máme malou autodopravu, ale se synem pokračujeme v dědově tradici - jezdíme rally a rallycross, takže v montérkách ležíme na dílně zcela běžně a i tady mě nechali. Mario je obklopený vážně super lidmi. Ptal jsem se na spoustu věcí, všichni ke mně byli vstřícní, na všechno mi odpověděli. Vše na sebe krásně navazovalo. Úspěch není založený na jediném člověku, ale na tom, že to celé funguje a to jsem poznal právě tady. Ten týden mi dal strašně moc. Zpočátku jsem měl obavy, ale to, že jsem mohl pomoci a přiložit ruku k dílu, mě jich brzy zbavilo. Dělali jsme na podvozku, pomáhal jsem měnit listová péra a gumy. Práce bylo dost a kluci mi za tu spolupráci poděkovali. Byla pro mě velká čest být toho všeho součástí. 

Sdílet: